Celá historie Plezejonu je sepsaná v Argemontské kronice. Tu sepsal samotný hrabě Hromus IX. Z různých zdrojů, ze starých kronik, legend, ale převážně z ústní tradice. Pro přehlednost ji rozdělil na tři části. Na dobu Předskajevedskou, Válku vidlí a dobu Rastyků.
Doba Předskajevedská mluví o historii před útokem temných elfů z Baile Dachaigh na Plezejon a následné bitvě. Časové datum sahá od roku 200 před Zábleskem, až do roku 77 po Záblesku.
Po kruté bitvě následovala ještě krutější občanská válka, ze které je podrobně popsána rozhodující bitva. Dílo se jmenuje Dobytí Skajeved. Celá Válka vidlí trvala 20 let do roku 97 po Záblesku.
Doba Rastyků navazuje na dílo Dobytí Skajeved a pokračuje o následném vyhlášením Plezejonského hrabství a jeho samotné historii až po vládu Hromuse III. Jedná se o období roku 97 po Záblesku, do roku 365 po Záblesku.
Podívejme se tedy na stručné shrnutí doby Předskajevedské …
Doba Předskajevedská
Potom se říkalo, že ti lidé přišli od severu, přes Vaznický štít.
Nikdo už neví, jak si mezi sebou říkali, ale dnes jsou nazýváni Krajové z Plezejonského slova kraj – kopat. Je to z toho důvodu, že právě díky svým předkům získali Plezejoni hutnické znalosti, a proto jim těžení nerostlinných materiálů nikdy nebylo cizí.
Žili v horách. Ty, stejně tak, jak byly bohaté, byly i nehostinné. Jediný zdroj jídla, které Krajové měli, byla zvěř, bobulové plody z jeskyní a divoká zelenina v hustých lesích. Z neutuchajícího hladomoru se Krajové vydali na jih.
To se stalo přibližně 200 let před Zábleskem.
Po několikadenním pochodu dorazili k vodě. Mysleli si, že dorazili k moři, leč slaná voda je ujistila, že jde pouze o obrovské jezero. Pojmenovali jej Jaredok.
Jaredok je nádherné jezero s křišťálově čistou vodou a s atmosférou tak nepopsatelnou, že je vystihlo pouze stejnojmenné dílo slavného hudebníka Ohranoje.
Kupodivu se ale ani tam se nehodlali usídlit, a tudíž pokračovali více a více na jih, kde se mimo vysokých jehličnatých stromů objevovaly i listnaté stromy s ovocem a jinými plody. Krajové našli hojnou zásobu ořechů a ty bez rozmyšlení pobraly, co jim nůše stačily. Podél jezera, z pravé strany, se táhly mírné kopce a údolí, husté lesy a řeky. Ve chvíli, kdy došli k místu, kde se Jaredok stáčel více na západ, z pohledu mapy na jihovýchodní cíp jezera, se rozhodli usadit.
Krajů bylo několik stovek, když přišli do oblasti dnešního Plezejonu. Ani pořádně neodpočinuli a počali si budovat první obydlí. Hlavní osada byla zbudována hned poblíž jezera, kde si zřídili domovy převážně lidé, kteří chtěli obdělávat pole, sázet všelijaké polnosti a lovit ryby.
Rostoucí vesnici pojmenovali Plezejon.
Krajové, kteří nechtěli opustit dávné hornické tradice, se usadili kolem nedaleké hory, kde objevili značné množství různých rud, převážně však kvalitního stříbra. Horu poměrně neoriginálně nazvali Argemont – stříbrná hora. Problém, který je před lety vyhnal, byl nyní vyřešen, jelikož město Plezejon dokázalo vyprodukovat dostatek jídla pro celou oblast. Pár desítek lidí mělo jiné plány. Vystavěli obchodní centrum s tržištěm kousek pod Argemontem, odkud nakupovali jídlo a rudy a následně je prodávali ostatním národům a státům. Zanedlouho zde vzniklo celé obchodní město, kterému dali jméno Hásy.
Tím vznikly tři hlavní města, později sídla plezejonských šlechtických rodů.
Útok temných elfů
V Plezejonu, u jezera Jaredoku, díky velkému množství potravin, rostl dokonce obchod s ostatními národy. Jelikož si většinu obchodu po souši nárokovali obchodníci z Hásy, v městě Plezejonu se uchýlili k obchodování přes jezero, díky Vellondskému království, a následně přes moře. Vellondské království, a jejich hlavní město Baile Dachaigh, bylo na západ od Plezejonu hlavní centrum obchodu a konkurenční trh jim nepřinášel nic dobrého.
Dopravovali hlavně do velmi vzdáleného města Fonsamféur, vzkvétajícímu svobodnému městu a navázali zde více než obchodní vztahy. Vyváželi zde nejen základní potraviny, jako zelí, pšenici, ječmen, mrkve nebo cibuli, ale také předprodávali z Argemontu cenné kovy, nebo zvláštní jemné dřevo z bílých stromů pěstovaných v blízké vesnici Wašice.
Právě toto jemné dřevo ze stromů zvané halézie, pojmenované podle tehdejší manželky starosty města Wašice Haléza, se stal pro místní národ stejně ikonickou, jako argemontské stříbro.
Leč štěstí Plezejonu valně nepřálo. Psal se rok 76 po Záblesku a tehdy k nim dorazili poslové z Baile Dachaigh, mnoho mílí od Jaredoku. Tito temno elfové v čele s Denethorem, vládcem z rodu Bloodů, si přišeli nárokovat mnohem vyšší poplatek za zprostředkování všech obchodů přes Jaredok. Město Baile Dachaigh bylo v té době spolu s Eilean Breige největší centrum obchodu, jehož pozici umocnilo vybudování kanálu na severu jezera Loch More v roce 212 před zábleskem. Kanál tehdy spojoval jezero Loch More se severními moři.
Tehdejší starosta jménem Linden nebyl dle jeho písaře, díky kterému se dochovala velká spousta spisů, příliš vlídný a strategický člověk. Linden nechtěl o zvýšeném clu ani slyšet. Jeho písař zaznamenal bez servítek jeho doslovnou odpověď:
„Jak si to jako představujete, pane Elfskej, že si tu do mýho města nakráčíte se svýma nechutnejma nochsledama jako by vám to tu patřilo?!
Běžte si vy i se svou avantýrou laskavě do prejdony! Platíme vám už tak nechotně zlodějskej poplatek, jenom pro to, abyste si napakovali své mastný kapsy. Na takovouhle nabídku vám hážu rerek! Fujtablen košřepen! Táhněte vodsať povídám!“
Denethor se se svou družinou mlčky a důstojně vrátil odkud přišel, a tak město doufalo, že jim elfové dají s nehorázným požadavkem pokoj. O pár týdnu později se do Argemontu a Hásy dostala zpráva o blížícím se elfském vojsku, vedeném již zmíněném vládci Denethorem z rodu Bloodů. Starosta žádal naléhavou pomoc při obraně.
V Argemotnu měl největší slovo místní starší, statný sedlák Rastyk. Nebylo zde, podobně jako i v Hásách, třeba žádné zvolené autority jako v Plezejonu. Spolu s většinou rolníků, horníků a dřevorubců bez váhání přišli příbuzným pomoci. Bohužel, kromě několika ponocných, to nebyli žádní vycvičení bojovníci, natož vojáci.
Rastyk se svým doprovodem přišli pozdě. Přístav města již byl zničen, velká spousta domů byla zachvácená plameny a nepřátelští vojáci se hnali do hlavní části města, které leželo na kopci. Byla zde pouze chabá dřevěná hradba, postavená během pár hodin. Zde se bránili poslední lidé, pod velením starosty Lindena, kteří přežili a neutekly pryč od krvavého masakru. Ve chvíli, kdy vojsko napadlo dřevěnou hradbu, vpadli jim do zad Rastykovi lidé a nic netušící elfy zaskočily. Přestože bylo sedláků o polovinu méně, dokázali vojáky o několik kroků zatlačit. Ukázalo se, že vidle s dostatečnou silou a rychlostí, jsou velmi účinná zbraň proti nic netušícím nepřátelům.
Sice Denethor Blood nebyl nějak ohleduplný ke svým lidem, ale kupodivu zavelel k ústupu. Celé vojsko se spěšně rozběhlo k západu a zaražení vidláci se začali zdráhavě radovat. Mnoho jich nechápalo zvláštní počínání velitele temných elfů.
Dnes však je známo, že ustoupil kvůli tomu, že dosáhl svého cíle. Město, a hlavně přístav, zničil, dal drzým obyvatelům pořádnou lekci, a hlavně úplně zamezil jakéhokoliv obchodování přes Jaredok.
Po bitvě se sešli nejdůležitější osobnosti ze všech měst a vesnic, aby zvážili následující kroky.
Byli zde starostové ze všech pěti vesnic, z Wašic, Ladovic, Tantupic, Kosů i maličké vesničky Strukovic. Hlavní slovo však měl Linden z vyhořelého Plezejonu (nově pojmenovaného Skajevedy) a Rastyk z Argemontu. Na poradu dorazil i zástupce z města Hásy, starý, moudrý a majetný obchodník Karek.
Všichni se dohodli na založení společné frakce, která bude spadat pod jednoho krále. Ten bude mít pod sebou všechny starosty, šlechtice i ostatní zástupce a sídlit bude v jednom z měst.
Karek tehdy navrhl, aby místo krále vytvořili titul nějakého monarchy, který bude mít všechny práva a povinnosti jako král, ale nebude to král. Karek totiž během svých obchodník cest zjistil, že různí králové a království přitahují na mnohem více nechtěné pozornosti, než bylo žádané. Tvrdil, že Plezejon, jak doporučoval, aby se založená monarchie jmenovala, by měl být nenápadná země, které si nebudou mocní nepřátelé tolik všímat.
I přes některé nesouhlasy se nakonec podařilo nápad s nižším titulem prosadit a Rastyk navrhl, aby byl vládce hrabě, a následně země se jmenoval Plezejonské hrabství. Kromě Lindena všichni souhlasili. Ten měl totiž jednu podmínku. Chtěl, aby byl hrabětem on a Skajeved se stalo hlavním městem. To se však ostatním nelíbilo a většina starostů chtěla za hraběte statečného Rastyka. Jelikož právě Linden na zemi přivolal hněv nemrtvých, a právě Rastyk přispěchal okamžitě na pomoc. Linden však tvrdošíjně stál za svým požadavkem a pronesl, že se nikdy nepokloní sedlákovi a že se stane hrabětem, i kdyby musel dobýt celý Plezejon.
Na jeho stranu přidaly Wašice a Ladovice, načež se Kosy, Tantupice a Strukovice přidaly k Argemontu. Pouze Karek se rozhodl nezamíchat do sporu. Prohlásil, že Hásy zůstanou raději nestraným městem, než aby prolévali krev svých krajanů.
Tím se země uvrhla do víru občanské Války vidlí, ale to už je však ale jiný příběh.
