Wigonská říše se nachází ve středním Tillhendu a byla založena roku 392 před Zábleskem. Založil ji, právoplatný dědic Verindurského území, král Dangobor z rodu Wigonů. Říši pojmenoval po svém rodu. Hlavní město Wigonské říše je Renfern, nacházející se na jižní části území. Říše se dělí do šesti hlavních správních území, ve kterých žije přibližně 180.000 obyvatel. Hlavní znak říše je bílé slunce s černými paprsky na modrém poli.
Struktura
Wigonská říše nebo také Wigonie je absolutní monarchie. Říši vládne král společně s radou, kterou dále tvoří zástupci správních území (knížata), vrchní mág a generál vojska. V radě má každý hlas stejnou váhu, jediný král může jednou za tři sezení použít tzv. právo veta, čímž přehlasuje zbytek rady. Interval schůzí rady je každých 30 dnů a zpravidla se koná v Renfernském zámku. Král má právo svolat tzv. mimořádnou schůzi.
Říše se dělí na šest správní území.
Renfern je hlavní území společně s hlavním městem. Jedná se o největší a zároveň nejhustěji obydlené město v celé říši. Je mimořádné pro svoje unikátní stavby, jako např. Renfernský zámek, Hodinovou věž, unikátní kanalizační systém či magickou hradbu.
Verindur je správní území s velmi bohatou úrodností plodin. To je jeden z důvodů, proč se na tomto území vyskytuje největší počet polností. Dále je zajímavé díky vysokému výskytu zlaté rudy, která se na tomto místě dříve těžila. Nyní městečko Verindur leží na starých důlních šachtách, do kterých jsou veškeré vstupy uzavřené.
Santola je území na východě Wigonské říše, někdy se tomuto území přezdívá “Území východu”. Na tomto území se hojně těží měď, která se částečně vyváží do okolních zemí. Na severu území se nachází velká pevnost, která pro veřejnost slouží jako cvičiště elitních vojenských jednotek. Ty se zde ovšem necvičí, pouze pevnost chrání. Ve skutečnosti pevnost využívají mágové, kteří se zde nejen učí ale i testují magickou energii.
Antla je nejzápadněji položené území Wigonské říše. Unikátní je hlavně díky velmi rychle se regenerujícímu lesu, ze kterého se vyváží dřevo do celého Tillhendu. Dřevo z těchto lesů tvoří přibližně 30 % veškerých příjmů říše.
Sandigor je písečné území nacházející se v jižní části říše. Jedná se o mrtvé území s jedním městem, které se rozprostírá okolo Wigonského zlatého dolu. Jeho umístění je unikátní díky tomu, že je prakticky nedobytné, díky poušti, která každého protivníka odradí společně s vysokými teplotami a absolutní absencí vody.
Derimon je nejseverněji umístěné území říše. Město Derimon, které se v tomto území nachází, je velkovýrobcem proslulé Derimonské ocele a to díky velkým ložiskům železa, které se pod tímto územím hojně vyskytují. Území je doslova zaplavené kovárnami a slévárnami, do kterých velmi často mají namířeno jinoši z okolních zemí, kteří se chtějí přiučit řemeslu. Vyváží se odsud mnoho nástrojů do celého Tillhendu. Prodej nástrojů tvoří přibližně 40 % veškerých příjmů říše.
Kultura
Wigonie je relativně chudá na památky, neboť velká část z nich byla zničena při Magna accendit (Období Velkého vypalování) a při vojenském útoku na město Renfern.
Jedna z nejznámějších dochovaných památek je část hradební stěny ve městě Renfern, která má lidem připomínat vládní převrat v roce 164 před Zábleskem. Původně měla být hradební stěna stržena na příkaz krále Herfolta, to se ovšem nestalo, neboť zbylá část hradby je chráněna magickou aurou.
Další poměrně velká památka se nachází na správním území Verinduru, kousek od stejnojmenného města, kde leží pozůstatky vesnice, kterou se údajně prohnalo magické monstrum. Mělo se jednat o velkého šedého býka s jezdcem s černou kápí a kuší na zádech. Jedná se ovšem o legendu a nikdo v dnešní době neví, co se skutečně s vesnicí stalo.
Náboženství
Většina obyvatel Wigonské říše do roku 0 před Zábleskem uznávala Sie Deo Via tedy “Život bez Bohů”. V roce 0 těsně před Zábleskem se v hlavním městě Rengern objevil neznámý muž a pravil proroctví o příchodu hněvu, neboť Wigonští nevěří. Několik dnů po tomto proroctví se udál Záblesk, po kterém většina obyvatel začala věřit ve vyšší moc. Náboženství tak pojmenovali ve Starší mluvě Fulgurské náboženství po přírodním úkazu, který byl hlavním podnětem vytvoření této víry.
Stručná historie
První psané zmínky o pohybu na území Wigonské říše se datují k roku 1465, kdy se pravděpodobně 5 mil severně od nynějšího města Verindur nacházelo město Fenn, které spadalo pod království Yuta. Fenn mělo být městem, ve kterém se pěstovaly exotické plodiny pro zbytek království. Další informace se bohužel z důvodu vypálení hradního archivu nedochovaly.
Zrod říše
První podložené informace o říši se datují k roku 454 před Zábleskem, kdy se dochovaly Paměti kněžny Antilly. Paměti začínají v okamžiku, kdy byl čerstvě jmenován kníže Aplegattz rodu Jarlů jako vůdce města Lopes. Kníže si za ženu vzal kněžnu Lunu z rodu Wigonů, která mu porodila syna Hansel a dceru Antillu. Na přání matky byla Antilla pokřtěna jako Antilla z rodu Wigonů. Když kníže Aplegatt zemřel, nahradil jej ve funkci syn Hansel. Toho ovšem vladaření nebavilo, a tak byl tehdejší radou odvolán a na jeho místo nastoupila Antilla. Kněžna Antilla se provdala za knížete Lecha. To se ovšem nelíbilo tehdejšímu králi, který se chtěl s kněžnou Antillou oženit. Král tak nechal Lecha odstranit, ale díky jeho ochránci mágovi Gendronovi Fenn-Duzu se mu to nedařilo. Úspěšný byl až při zasedání, na které byl Lech pozván místo Antilly, která se starala o čerstvě narozeného syna Dangobora. Po vraždě Lecha se Antilla se synem přemístila díky mágovi Gendronovi do města Abrad, po této události se ve stejnou noc událo Magna accendit.
V roce 399 před Zábleskem se Antilla z města Abrad vytratila. Mág Gendronov Fenn-Duz se ujal výchovy Dangobora, který projevoval vlastnosti ovládání magické energie. Gendronov vzal teprve dvanáctiletého Dangobora do učení.
Na začátku roku 392 před Zábleskem se mladý kníže Dangobor dozvídá o dědictví území, které jeho rodu připadá a chce opět obnovit vládu na tomto území. To se mu koncem roku povedlo, a tak založil malou Wigonskou říši, která se rozprostírala pouze na nynějším správním území Verinduru.
Válka o říši Forti
Dlouhé roky si Wigonské říše nikdo nevšímal, a to až do doby, kdy na Wigonský trůn usedá král Humber I.. Ten kvůli své proslulé hamižnosti v roce 342 vyhlašuje válku sousední říši Forti. Král říše Forti naopak válku nechce, a tak jako mírový dar věnuje Wigonské říši pusté území na dnešním Renferském správním území. Král Humber I. dar přijímá. Při útoku na království Forti, žádal král této země vojenskou výpomoc právě u krále Humbera I., ten žádosti vyhověl a na území vyslal vojáky, kteří měli ovšem úplně jiné instrukce, aby obsadili území a zmocnili se ho. Když se rozkaz krále částečně splnil, král Humber I. si chtěl okamžitě prohlédnout ukořistěnou oblast. To se mu ovšem vymstilo a na cestě byl zasažen přímo do levého boku šípem lukostřelce, který prchal z místa nově ukořistěného území. Král Humber I. na místě umírá. Po této události se opět na delší dobu situace uklidnila, na trůn usedá nový král z rodu Wigonů.
První správní území
Důležitá chvíle nastává přelomem roku 215, kdy se polorozpadlá říše Forti přičleňuje k prosperující Wigonské říši. Za přičlenění království Forti může hlavně král Djenp II., který si vysloužil přízvisko “Moudrý”. V této době dosahuje Wigonská říše svého největšího rozkvětu. Král Djenp II. dokázal za své vlády Wigonskou říši pomocí diplomatických řešení trojnásobně zvětšit. V této době se Wigonská říše rozprostírá na nynějším Verinduru, Renfernu, části Derimonu a Santoli. Území je rozděleno do prvních tří správních území a to Verindur, Sulon (dnešní Renfern) a Santola.
Vládní převraty
Další zlomový okamžik nastává v roce 187 před Zábleskem, kdy nastává první vládní převrat. K moci se dostává rod Gunů. Za této doby Wigonská říše zažívá ty nejkrutější chvíle. Obyvatelé celé říše jsou verbováni do armády a vysíláni za hranice říše s jediným úkolem – obsadit okolní říše a státy. To se jim částečně daří a okolní státy začínají mít strach, a tak hledají pomoc u velkých říší jako např. Templar Empire. Situace se postupně dostává pod kontrolu za cenu částečného rozpadu Wigonie. Ta se rozpadá na čtyři malé správní území Verindur, Santola a Sulon (dnešní Renfern), který se částečně rozdělil ještě na Derimon.
V roce 164 nastává druhý vládní převrat. K moci se opět dostává rod Wigonů. Král Herfolt se snaží celou říši sjednotit a uvést do původního stavu. To se mu daří ale za obrovskou cenu. Wigonská říše musí zdarma dodávat Derimonskou ocel do okolních států a království, jinak hrozí válka. Země v této době upadá a král hledá nové možnosti příjmů pro říši a obyvatelstvo. Řešení se nachází u mágů, kteří již několik desítek let žádají o utajené místo, kde by mohli nerušeně provádět své pokusy a výzkumy magické energie. Král Herfolt nechá postavit v Morhenské hoře pevnost, kterou pro veřejnost představí jako místo pro výcvik elitních jednotek. Po dokončení stavby v roce 152 před Zábleskem skupinka mágů sešle zakletí na část Verindurského lesa a velkou část lesa za hranicemi. Díky tomuto zakletí veškeré dřeviny rostou rychleji, a to až stonásobně. Krize je částečně vyřešena, dřeviny – hlavně dubové a březové – se vyváží do celého světa Tillhend zejména díky jejich velmi nízké ceně. V roce 135 se králi Herfoltovi daří zrušit dohodu o vyvážení Derimonské ocele za nulovou cenu, a to díky úplatku ve zlatě pro Templar Empire.
Nález Pur Mundum (Přenašeč)
V roce 0 těsně po Záblesku vydal tehdejší král Laufes I. rozkaz mágům prozkoumat onu zvláštní událost a podat vysvětlení. Přes veškerou snahu mágů se ani pomocí magie nepodařilo nalézt příčinu ani přesné místo, kam hlavní odnož záhadného svitu dopadla. Mágové místo toho našli něco mnohem zajímavějšího. Podařilo se jim totiž nalézt látku, která s sebou nese tolik energie, že se dá považovat za čistou energii. I přes veškeré snahy mágů se nepodařilo Pur Mundum přemístit, z důvodu její vysoké teploty. Mágové tak začali všemožně hledat zdroje této látky. Nakonec se jim v roce 116 po Záblesku podařilo nalézt dva velké prameny přímo pod městem Renfern. První – větší přenašeč – byl využit k výzkumu pro mágy. Druhý – menší přenašeč – byl dlouhou dobu bez využití. Později roku 238 po Záblesku se začal využívat k odpařování splaškové vody ze stok.
Vládní převrat
V roce 137 po Záblesku v zimním období nastává třetí vládní převrat, k moci se dostává rod Celestů a na trůn usedá, po zavražděném králi Finnovi III., král Alfr I.. Prvně se snaží vést Wigonskou říši k prosperitě, později propadá nutkání ovládnout magickou energii. Najme si ty nejlepší mágy, které pod pohrůžkou smrti donutí učit ho řemeslu magie. Neboť král Alfr neměl vrozené předpoklady stát se mágem, často se stávalo, že mágové dali za úkol králi pohnout předmětem, kterým v závěru pohnul některý z mágů. Král Alfr ovšem dychtil po stále větší moci, a to do té doby, dokud mu hlasy v hlavě, které byly dle něj jeho magické myšlenky, neporadily koupel v Pur Mundum. V okamžiku, kdy král Alfr skočil do Pur Mundum, ho energie celého pojmula. Po tomto incidentu roku 174 na trůn nastupuje jeho syn Gondl IV..
V roce 211 po Záblesku nastává prozatím poslední vládní převrat, kdy se k moci opět dostává rod Wigonů v čele s králem Aplegattem VII..
Válka o sever
V roce 284 po Záblesku v období sklizně začíná válka o sever s tehdejší Fikskou říší. Ze začátku měla sousední říše převahu, ovšem díky včasnému příchodu vojenské pomoci z okolních říší a království, které patřili ke spojencům města Abrad, se podařilo získat převahu a dobýt Fiksou říši. Získané území připadlo Wigonské říši přesněji část spadala pod správní území Derimonu a z druhé části se stalo samostatné správní území, kterému se začalo říkat po Matce Wigonské říše Antla. Na počest vítězství nechal král Aplegatt IX. postavit na správním území Antly hrad.
Rozpad kongeriket Ginnungagap
V roce 359 po Záblesku začínají nepokoje na západních hranicích v kongeriket Ginnungagap. O necelý rok později se území rozpadá a král Wig I. si začíná nárokovat část západního území a usiluje o hranici s republikou Lavila, neboť si je vědom, že z této části území nemůže být říše napadena. Po odsouhlasení všech okolních států a říší, přičleňuje král Wig I. část území ke zbytku říše. V této době dostává říše svou nynější podobu a rozrůstá se o poslední správní území Sandigor. Pouštní území, které se ukáže být velmi profitabilní v těžbě zlaté rudy.
Mimoabradské spojenectví
V roce 366 po Záblesku v období rozkvětu je Wigonská říše požádána o spojenectví s Gilionskou říší. Wigonie prosbě vyhoví, a tak začíná první Wigonské spojenectví, které není nijak spojené s městem Abrad. Mírovou dohodu nakonec podepisují i jiné říše jako říše Fortis nebo říše Araddum.
Nyní Wigonská říše nečelí žádnému útoku ani sporu, místy se na území objeví skupina nájezdníku patřící k Urr-Molským klanům, kteří jsou díky včasnému zásahu vojáků či mágů rychle z území říše vyhoštěni, popřípadě popraveni.
Geografie
Wigonie je vnitrozemní říše nacházející se ve středním Tillhendu. Nejvyšší bod říše se nachází na hoře Morhen, naopak nejhlubší místo se nachází v Derimonském dole na železo.
Povrch říše je převážně rovný, místy se vyskytují pahorky, pohoří se vyskytují převážně na správním území Santoly, kde se nachází i nejvyšší hora Morhen.
Obchod
Typické suroviny pro Wigonskou říši jsou hlavně dřeviny, Derimonská ocel obsažena v nástrojích a vlna. Veškeré další suroviny se ve Wigonské říši získávají v malém množství a jejich prodej je vzácný. Veškeré tyto suroviny se přepravují do hlavního města obchodu Abradu a to hlavně za pomoci portálů. Při převozu velmi drahých surovin se z důvodu bezpečnosti využívají magická křídla, které zpravidla využívají mágové. Tento druh přepravy je ovšem velmi nákladný.
Datum vzniku |
392 před Zábleskem |
Vládce |
král Wig I. Wigonský |
Předseda vlády |
Rada v čele s králem Wigem I. |
Hlavní město |
Renfern |
Mocenský systém |
Absolutní monarchie |
Ekonomický systém |
Tržní ekonomika |
Počet obyvatel |
přibližně 180.000 |
Měna |
1 Aur → 100 Ferrů 1 Ferr → 100 Coppů |
Úřední jazyk |
nová Wigština, (místy původní Wigština, Starší mluva) |
Oficiální náboženství |
Fulgurské náboženství |
Správní území |
Renfern, Verindur, Santola, Antla, Sandigor a Derimon |
Sousední země |
republika Lavila, Templar Empire, Nilfgaard Empire |