„Dobrá dobrá, uklidni se prosím Wenšeku,“ řekl pobavený vladyka. „Už to začínám chápat. Ale stále není jasný, jak dokážeme dostat měch s olejem na palisádu?“ Opět shlédl na stůl, kde se nacházel náčrt Skajevedského hradiště.
Na to měl druhý zvěd rychlou odpověď: „V tom nebude velký problém, myslím že mladý Michaj je pro tento úkol přesně ten pravý. Avšak ještě větší problém tkví v tom, že nemáme žádný Tardanský olej … Ledaže by nám pomohli Drejové z Hásy.“ Pohlédl zvěd tázavě na Hromuse.
Ten se zamyslel. V Hásách se nacházejí zejména obchodníci a rodina Drejů, zde sloužila nejen jako správcové, ale jako největší a nejmajetnější obchodníky. Ti rozhodně mají dostatečnou zásobu Tardanského oleje. Jestli by vyrazil ještě dnes odpoledne, mohl by zítra olej vyjednat a večer se ještě vrátit zpět do Argemontu.
„To nebude problém,“ ujistil je Hromus, „osobně se o olej postarám. Jediné co nám ještě zbývá dojednat je samotný útok na hradiště. Kolik máme k dispozici válečníků a domobrany Gorazde?“
„Dvacet bojeschopných zbrojnošů s meči a palcáty, spolu s padesátkou lehce ozbrojených rekrutů, ale ti mají spíše vidle, kopí a sekery. Z toho všichni vojáci mají vlastní velký štít,“ odpověděl ihned duchapřítomně Gorazd, hlavní hejtman, který dosud stál potichu za mladým vladykou.
„Pokud jsou naše informace správné,“ uvažoval nahlas Hromus, „tak Lindeni mají kolem třiceti vojáků z toho mají alespoň deset krátké luky. A nesmíme zapomenout na místní obyvatele. Tam se taky najde kolem čtyřiceti, ne-li padesát rekrutů. To bude hodně tvrdý oříšek.“
„Nezapomeň vladyko i na naše zvědy. Patnáct poctivcích luků udělá v nepřátelském vojsku velkou paseku,“ hbitě dodal Wenšek.
„Dobrá tedy. Děkuji pánové za pomoc! Doladím s Gorazdem detaily a co nejdříve vás budu informovat o mém rozhodnutí.“
Zvědové se Hromusovi mírně uklonili a potichu odešli z místnosti. Chvíli poté co se dveře zavřely, otázal se Gorazd odvážně vladyky, co si s ním ještě přeje jednat.
„Věděl by jsi Gorazde, kolik by bylo možno získat mužů v Hásách?“
Hejtman věděl kam s tím mladý pán směřuje a rovnou mu upřímně řekl, že jak Drejové a obyvatelé Hás, se nechtějí snížit na úroveň žoldáků a bojovat již v tak dlouhé a pro ně nesmyslné válce.
Chtějí zůstat neutrální.
„Musel by jste jim pane nabídnout něco, co by je přesvědčilo a nejlépe dostalo na vysoké společenské postavení. Přece víte, jak jsou velice ctižádostiví.“
Hromus po hejtmanovi odpovědi chvíli mlčel. Gorazd nervozně přešlápl a odkašlal si. S myšlenkou, že vladyka možná již si nepřeje jeho přítomnosti, rozhodl se ohlásit svůj odchod.
Hromus ale na něj rychle upřel zrak a s lišáckým pohledem pronesl: „No jistěže! Myslím, že přesně to jim můžu nabídnout.“
Před palisádou Skavejed …Michaj se opět ujistil, že měch s olejem a tukem má pevně připevněný na zádech. Spíše než ze strachu, že mu měch spadne či ho dokonce ztratí, se takto ošíval neboť ho dráždily samotné kožené pásky, které byly nepříjemně utaženy.
Vítr slabě vál, podzim se hlásil pouze chladnější nocí a vesele zbarvenými stromy. Ani jedno a ani druhé však Michaje příliš nezajímalo. Jednak teplý plášť a kožené brnění úspěšně bránily prochlazení od země a za druhé byla tma, což jaksi omezovalo vidět barevné listy stromů.
Opřel se zády o dřevěnou hradbu a snažil se dýchat co nejméně hlasitě. Slyšel totiž nad sebou hlasy, patřící hlídkujícím vojákům na věžích. Trvalo pouze pár vteřin, než strážný palisádu přešel, a poté už se mohl zvěd pustit do práce.
Wenšek mu nařídil, aby dal ten vak s olejem co nejvýše, aby se tekutina rozlila po co největší části hradeb. Ale zároveň ne moc vysoko, jelikož během těch pár hodin, co tam bude měch viset, ho nesmí nepřátelé spatřit.