Michaj se pomalu otočil směrem k palisádě. Až nyní zpozoroval, že je mnohem vyšší než se zprvu zdálo. Z dálky odhadoval, že má nanejvýše čtyři metry, avšak teď jasně vidí, že lepší odhad by byl kolem sedmi metrů. I samotné klády, důkladně ošetřené proti ztrouchnivělí, jsou poměrně obtížně zdolatelné. Michaj se rozhodl sundat si své škorně, díky čemuž bude šplhání po hladkých kládách jednodušší. Holé nohy na rosou pokryté trávě, začaly Michaje pomalu studit, a proto se co nejrychleji pustil do šplhání.
Mladý zvěd, štíhlé a mrštné postavy, byl ve vhodné výšce za pár vteřin. Rozhodl se měch zavěsit zhruba ve výšce čtyř metrů a pomocí koženého řemenů, kterými měl tekutinu přivázanou k tělu, ho přivázal ke kládě a provizorně ho připevnil ostrými hřebíky. Držíc se palisády zuby nehty, ještě jednou zkontroloval kožený vak, a poté pomalu slézal dolů.
Spokojený se svou prací, začal se pomalu vzdalovat od nepřátelského hradiště.
„Jenom aby tahle hrozná dřina, k něčemu vůbec byla,“ utrousil unaveně Michaj, když byl už dostatečně daleko od hradeb.
O tři hodiny později …Hromus spatřil první sluneční paprsky a znovu se ohlédl za svoji armádu. Jeho vlastní zbrojnoši a sedláčtí rekruti spolu s Dašickými zvědy a Hásštími vojáky, činili jednotku o velikosti sto a deseti mužů. Byli již připraveni před provizorním táborem a klidně vyčkávali na rozkazy.
On sám stál vepředu ve skupince složenou ze hejtmana Gorazda, velitele Wenšeka, vladyku Joneže Dreje a jeho vlastního hejtmana. Každý z nich už od včerejška věděl, jaký bude jeho úkol, ale, snad pro utvrzení, že to celé byl jeho nápad, znovu Wenšek přednesl plán útoku.
„Pánové,“ řekl hlavní zvěd a vytáhl z tlumoku na šípy mapu hradiště. „Celé to naše představení začne zapálením severní hradby. O to se postará Michaj, který sám měch s Tardanským olejem na palisádu připevnil. Potom vyrazí první linie. Ta se bude skládat z Argemonských rekrutů a povede je Gorazd … tudle s panem Hromusem. Tidle sedláci jsou převážně ozbrojeni dlouhými vidlemi a sekerami, a to nám k útoku přes dohořívací palisádu, nejvíc pomůže. Spolu s nimi vyrazí i Gorazdovi ozbrojení muži, pro případ, že by je napadlo na nás poslat lučištníky. Mají totiž ty své velké štíty a když tak můžou zachránit pár kejháků.“
Všichni přítomní souhlasně přikývli. Bylo logické a hlavně spravedlivé poslat Rastykovi muže, jelikož to jsou právě oni, kdo s Lindeny válčí.
„Také s nimi vyrazí i moji zvědové s luky, které samo sebou povedu já, abychom také mohli případně odstranit ty jejich amatérské lučištníky.“ Wenšek se na všechny rozhlédl hledajíc připomínek, které však samozřejmě nepřišli.
„Dobře,“ pokračoval dál velitel, „jakmile bude cesta volná, začne správná mela. Mezitím co se budeme probíjet dál do hradiště, pár mých zvědů se vydá směrem k hlavní bráně a otevře ji. Úkol to je těžkej, proto se skupinka skládat jenom z těch nejtalentovanějších.“
„Což jistě zahrnuje i tebe, nemýlím se?“ neodpustil si rýpnout Gorazd.
Wenšek ho jenom zpražil pohledem a potom dále pokračoval.
„Jaksme se včera dohodli, tak pan Jonež svými muži budou připraveni v lese, kousek od hlavní brány. Odtud, na zatroubení rohu, vyrazí k bráně. Semkneme je tak do kleští ze dvou stran, a pokud se nám rovnou nevzdají, dorazíme je, jako kocour myš zalezlou v rohu!“ Wenšek složil mapu a nechal prostor na dotazy a připomínky.
„Vypadá to nadějně,“ pronesl zamyšleně vladyka z Hásy. „Jen se mi nelíbí myšlenka, že celé obklíčení spočívá v probojování pár zvědů skrz celé hradiště.“
„My se nehodláme ´probojovat´, to by byla samozřejmě téměř sebevražda, ale chce se proplížit,“ opět rozvine mapu,“ tadyhle kolem hradeb a pár domků. Díky velikému chaosu, se lehce dostaneme k západní hlavní bráně.“
„Dobře dobře, ale pokud to nevyjde, tak tady pan Hromus bude mít bez naší podpory co dělat, jelikož my se nedozvíme, že jste úkol nezvládli a neotevřeli železnou bránu.“ Drej stále nebyl úplně přesvědčen.
„Ale my to zvládneme. A jestli dál budete podceňovat mě a mé muže, tak něco uvidíte!“ Nasupeně odpověděl Wenšek a výhružně udělal krok vpřed.