„A DOST!“ Ohromující rozkaz zařval Hanrek, vladyka z rodu Lindenů a pán Skajeved. „HNED PŘESTAŇTE BOJOVAT.“
Jako první zahodil svůj mečem a vydal se směrem k ležícímu Hromusovi. Pomohl mu na nohy a sám naopak poklesl na koleno.
„Není již potřeba prolévat více krve. Já i moji muži se ti tímto vzdáváme, jelikož jsme muži cti a dokážeme poznat a hlavně uznat, když je někdo silnější a odvážnější než my. Já sám se ti vzdávám s celým hradištěm, jelikož pro mě nemá větší cenu než můj vlastní život! Jednej jak uznáš za vhodné … Můj pane.“
Hromus překvapen náhlým vítěstvím a okamžitou bezpodmínečnou kapitulací, prokázal duchapřítomnou a schopnost bleskově řešit složité situace.
„Povstaň Hanreku, nechci aby tak čestný muž žil do konce života jako poražený žebrák. Stále budeš Skajevedský vladyka, ale zároveň tě jmenuji svým feodenem s privilegii, který titul obnáší.“
Nabitý novou energií obrátil se i na Joneže, který dorazil spolu s posilami.
„A ty Joneži, z rodu Drejů, tímto se také feodenem a stejně jako vladyka Hanrek, budeš sice odvádět patřičný feo, ale také dostaneš dohodnutá privilegia … A vy obyvatelé Plezejonu, vy se radujte, neboť dnes vzniklo Plezejonské hrabství!“
Za pár dní se na Argemotnu Hromus, Hanrek a Jonež, kde sepsali Skajevedskou dohodu.
Tato dohoda zavazuje Skajevedského a Háského vladyku, platit hraběti měsíčné feo o výši jednoho tisíce gruků. Zároveň je vladyka povinen udržovat v panství vojenskou jednotku o velikosti třiceti zbrojnošů, deseti lučištníků a pěti bojovníků na koni. Tato jednotka v případě války je povolána do hraběcí armády.
Zároveň ale v případě smrti bezdětného hraběte rozhoduje o následnictví trůnu. Může legitimovat případného adoptivního dědice, jestliže měl hrabě dcera, smí prohlásit za hraběte jejího muže a také může vybrat dědice ze svých vlastních rodů. Není ovšem možné, aby z vládnoucího vladyky stal hrabě.
Dohoda hovoří o dalších detailech, ale o tom možná příště…
Na počest slavného vzniku hrabství, smrti Wenšeka a všech padlých, nejen v této bitvě, ale v celé Válce vidlí, jak byla později nazývána, nechal Hromus postavil na hlavním nádvoří Skajevedského hradiště nadživotní podobiznu starého sedláka Rastyka, který třímá symbolické vidle v ruce.
Na podstavci jsou napsáná tato slova:
Silný není ten, kdo porazí své nepřátelé, nýbrž ten, kdo z nich udělá své přátelé.