Plezejonové

Obyvatelé a kultura

Plezejonové se dělí na dvě vrstvy: na chudší sedláckou vrstvu a bohatší měšťanskou. Sedlácká vrstva je tvořená hlavně ze sedláků, rolníků, dřevorubců, uhlířů, ponocných a z mnoha podobných povolání. Žijí v menších vesnicích, podhradích, samotách nebo menších táborech. Druhá bohatší vrstva je složena z řemeslníků, rytířů, úředníků a šlechticů. Není divu, že měšťanská vrstva přebývá ve větších hradech a městech.

Díky dlouholeté tradici a respektu k sedlácké vrstvě jsou Plezejoni velmi nadaní hospodáři a kvůli velmi rozlehlým polím a mnoha mlýnů je hrabství jídlem velmi dobře zásobováno. Obyvatelé jsou mírumilovní lidé, ačkoliv mají výbušnou povahu. Je naprosto běžné, že se několik podomků pomlátí v hospodách. Jsou velcí vlastenci a případě nebezpečí neváhají vzít do rukou vidle a bít se hlava nehlava.

Bohužel většina obyvatel je negramotná, jelikož v celém hrabství neexistují žádné veřejné školy a jediná možnost, jak získat tyto znalosti a všeobecné vzdělání je přes soukromého učitele, nebo v klášteře v Hásách. Ale například hudba je velmi rozšířená a oblíbená, hlavně díky potulným zpěvákům a trubadúrům. Jeden z nejpřednějších skladatelů a muzikantů je zpěvák a hudebník Ohranoj, který složil značné množství melodií a písní. Ale jedna z nejznámějších písní je od samotného hraběte Hromuse III. která se považuje za národní hymnus a nese název „Hymnus Plezejon“.

Muži

Vrstva sedlácká

Prostí rolníci nosí často záplatované kalhoty a pod nimi bruchy. Celé opásané koženým páskem. Na hrudi jsou nošeny košile, tuniky či haleny, na nich vesty, varkoče a kápě, a pokud je větší chladno, tak si člověk vezme kožešinový kabát nebo přehoz, které jsou z větší části ovčí kůže, ty jsou pro chudší lidi lépe dostupné než drahé kůže z divočáků, lišek a medvědů. Rolníci a podomkové při práci na poli, nosí na hlavách slaměné klobouky proti silnému slunečnímu záření. Při volném čase nebo výjimečných chvílích si nasadí slušivé plstěné klobouky. V zimě, nebo při velkém větru, muži nosí kožešinové čapky, čepce, kapuce, či prostý batvat. Na chodidlech, kromě špinavých, bývají klasické kožené pracovní krpály a krpce, které neplní úkol okrasný, ale pracovní, proto musí být odolné a vydržet co nejdéle.

Vrstva měšťanská

Měšťané, šlechtici si mohou dovolit pořádnější oblečení a výbavu. Pro každého měšťana jsou minimální základ slušivé módní kalhoty. K nim patří pár střevíců, nebo jiné alternativy jako jezdecké kamaše či vysoké šlechtické boty. K horní části oděvu je oblékání Plezejonů mírně složitější, neboť společenská kultura hovoří o tom, že každý významnější obyvatel hrabství (což posuzuje místní rychtář dle bohatství a vlivnosti) musí nosit alespoň dva díly hrudního oděvu. Takzvaný vnitřní oděv a poté vnější oděv. Důvod této zavedené kultury je takový, že dole člověk nosí obranný nebo teplý kus oblečení a nahoře oděv, který odpovídá jeho postavení. Například kovář nosí halenu a na ní kovářkou zástěru. Obchodníci si často berou krásnou košili a na ni si oblečou zdobenou vestu, doublet či lemovaný šál. Měšťan se také může ozdobit mnoha druhy klobouků s pery a u šlechty dnes oblíbený barevný chaperon, což je kus krásné látky uvázaný na hlavě s volným koncem, ten často pouze přehozen přes rameno.

Ženy

Vrstva sedlácká

Chudší ženy nosí šaty praktičtější a odolnější k obnošení. Musí v nich přece vykonávat nejen běžné domácí práce, ale i venkovní náročnější, což značí praní prádla v řekách a kádích, práce na polích, hledání bylinek a bobulí po lesích nebo zastávají řemeslo, které vykonává jejich muž.

Vrstva měšťanská

Každá žena nosí pod svým oblečením jednoduchou halenu a na ní šaty, které odpovídají jejímu postavení. Šlechtičny a měšťanky nosí šaty krásné a módní. Tyto ženy mají ve zvyku si koupené šaty zdobit a přidat do nich vlastní prvek. Pokud je žena zručná, tak přišívá jehlou různé vyrobené květy, linky a jiné věci, které jsou příznačné pro osobnosti jednotlivých žen či jejích postavení. Méně zručné ženy, si často k oděvu připínají různé měšce, menší kožené váčky pro šperky a mnohdy si dají hezkou květinu do vlasů.

Vlasy si mladší děvčata a slečny nejčastěji pletou do copů a svazují koženými řemínky, nebo je nechají volně rozpuštěné. Pro dospělé vdané ženy je nepřístupné, aby na veřejnosti nosily vlasy rozpuštěné, jelikož to značí, že je žena ještě volná a neprovdaná. Ve stáří si ženy vlasy plně zakrývají šlojíři. To je plátěný kus látky, jenž je vložen do kožené čelenky, kterou si žena nasadí na hlavu a schová do ní vlasy, neboť šedivění vlasů se žádné ženě nelíbí.