První život na území Richterovy říše

Jezero Loch More bylo od pradávna místem, kde docházelo k osidlování. První osady lze datovat již 600 let před Zábleskem, kdy se podél jezera začaly tvořit první osady. Nejstarší osada se nacházela v místě, kde vyrostlo největší město Richterovy říše, Baile Dachaigh, nad kterým se tyčí majestátní Dun Solais Citadel. Ta byla ovšem postavena mnohem později.

Další osada se nacházela na severu Richterovy říše, vznikla zhruba v době 550 let před Zábleskem. Tu lze v této lokalitě nalézt dodnes, pro Richterovu říši slouží jako hlavní zásobovací oblast. Její jméno je Tasgaidh. Jedná se o přístavní vesnici, s rozsáhlou farmářskou oblastí. Zdejší příroda vždy přála pěstování plodin, později začala fungovat jako zásobování. Osadě Tasgaidh sousedila pár kilometrů vzdálená osada, Tuathanach. Ta byla založena o něco dříve než Tasgaidh, první usedlosti zde byly k vidění již kolem roku 567 před Zábleskem. V historii ovšem nenechala tak významnou stopu jako Tasgaidh.

Nad zemědělskou oblastí se tyčí hrad Sòbhieteach. Práce na hradu započaly v roce 503 před Zábleskem. Důvodem bylo opakované rabování oblasti a potřeba se bránit před pouštními nájezdníky. Jen za 47 let byla vesnice Tasgaidh šestkrát vypálena a asi patnáctkrát byla napadena. V roce 506 před Zábleskem přišel do oblasti hrdina Ivar Duslach (*541 p.z. †475 p.z.), v té době 35 let starý, vysloužilý žoldák. Tento žoldák přivedl do oblasti svoji skupinu věrných, která se po letech plných dobrodružství chtěla někde usadit. Cesta je zavedla až do vesnice Tasgaidh, kde se rozhodli pomoci vesnici. Ivar a jeho skupina šermířů začala vesničany trénovat a pomáhat jim efektivně se bránit. Součástí jeho žoldácké skupiny byl i bývalý kovář trpaslík Malgon Kekhood. Vysloužilý kovář po několika desítkách let obnovil svou živnost a pro potřeby vesnice začal vyrábět zbraně z oceli, kterými se mohli bránit. Pouštní nájezdníci začali být odráženi a vypadalo to pro osadu skvěle. V roce 504 před Zábleskem byl následně Ivar zvolen jako vůdce osady. Stalo se tak po smrti předchozího vůdce v boji. V té době bylo dost vrtkavé vládnout Tasgaidhu, protože průměrně vydržel vládnout 1 až 2 roky, než byl zabit. Ivar se po zvolení začal vydávat do pouště na různé zteče a snažil se pouštní nájezdníky vybít. Nájezdníci si toho ovšem stihli včas všimnout, tak se tomu snažili zabránit tím, že se poprvé spojili. Špehům Ivara se podařilo zjistit, že dochází ke spojování národů, tak v roce 503 začali stavět hrad, aby se dokázali před nájezdníky bránit.

Hrad ovšem nestihl být před prvním útokem spojených nájezdníků dostavěna. Ivar Duslach věděl, že se toto stane, proto připravil v rozestavěném hradu past. Celý hrad byla zevnitř natřený smůlou. Osada se naoko snažila o hrad bojovat, ovšem většina bojovníků byla schovaná pod kopcem, na kterém se hrad Sòbhieteach nacházela. Ivar se skupinou bojovníků bránil hrad, dokud do ní nevtrhla většina pouštní armády. Vůdce osady se následně zabarikádoval v hlavní hradní věži, kde pokračoval v bránění. Po prolomení obrany věže sám Ivar s pochodní v ruce podpálil celý hrad a se skupinou utekl, kdy unikly tajnou hradní chodbou a následně seskočily z jeskyně, ve které vyvěrala tajná chodba, do jezera Loch more. Nevyhnul se ovšem zranění, tento manévr mu způsobil popáleniny na většině těla. Před vstupní bránu se těsně před podpálením připravila větší část armády a byla připravena na hořící nájezdníky, kteří se budou snažit uniknout. Zbytek armády, co nebránil hrad, se rozprostřel podél celé hradu. Po vypuknutí požáru nastal mezi nájezdníky chaos a snažili se utéct. Ti, co neshořeli na nádvoří hradu, z většiny byli postříleni a pobiti. Na nádvoří hradu se nacházelo asi 300 uhořelých nájezdníků, kteří zemřeli na místě, dalších přibližně 800 nájezdníků bylo v ohořelém stavu nalezeno buď zastřeleno nebo ubodáno. Tato noc byla pojmenována jako Teine mì-fhortanach (smolný oheň). Ve vesnici Tasgaidh se tato noc oslavuje vždy poslední dubnový den, kdy se za vesnicí zakládá jeden obrovský oheň, u kterého se obyvatelé schází.

Ivar dal rychle dohromady svoje síly a s druhou nedalekou osadou, Tuathanach a vpadl na území nájezdníků. Pouštní obyvatelé neměli šanci se ubránit a následně byli zotročeni. Hrad byl následně dostavěn v roce 498 před Zábleskem. Po dostavění hradu si Ivar vzal čtrnáctiletou blonďatou dceru vůdce druhé osady, Helenu (*512 p. Zábleskem), kterou tajně navštěvoval již od jejích dvanácti let. Bylo tak trochu zázrakem, že do té doby nezplodili potomka. Ivar, toužící po moci, si ji víceméně především z dědických poměrů, aby mohl vládnout i druhé osadě. Heleny otec byl zásadně proti, už kvůli tomu, že měl 2 mladší syny Adama a Roberta, kterým chtěl vládu v den jejích patnáctých narozenin přenechat. Nikdy se tak ovšem nestalo, v roce 495 před Zábleskem, den před jejich narozeninami byli nalezeni visící na stromě na nedalekém kopci, kdy byli propletení svými střevy. Od té doby je tento kopec proklet a pojmenován jako Sliabh nam Marbh (Kopec oběšených). Heleny otec následně začal podezřívat Ivara, ovšem kvůli Ivarově armádě a hradu si nemohl dovolit na něj zaútočit.

Atentát na Ivara proběhl následně při jeho narozeninách, v roce 492 před Zábleskem. Helena se chtěla pomstít za své bratry, tak se na atentátu se svým otcem podílela. Ivar sice byl zraněn Helenou, kdy mu omotali provaz kolem krku a Helena ho probodla do rozkroku se slovy „Ty se už nikdy nebudeš množit, ty svině!“, Ivar se ovšem dokázal ze sevření poskoka vymanit a Heleně kopem zlomil nos. Následně celou rodinu zajal. Širší příbuzenstvo zabil, Heleně a jejímu otci usekal ruce. V té době ještě nevěděli, že Helena čeká dvojčata. Když to Helena spolu s otcem zjistila, tak požádala otce, aby ji udusil. Ten se poté snažil zabít sám, nicméně se mu to nepodařilo vlastní rukou. Ivar předvídal, že se něco takového může stát a vydal se do Laurianina hrabství na jihovýchodě Richterovy říše. Lauriana byla ďáblova služebnice, která měla za úkol starat se o trestání lidí. Ivar upsal dvojčata ďáblu, aby Helena nikdy nemohla zemřít. Ďábel Arkaloz věděl, že Lauriana si přeje mít děti, které jako démon nikdy mít nemůže.

Lauriana ve stínech tedy čekala na okamžik, kdy se Helena bude chtít nechat zabít. Netrvalo dlouho a Heleny otec ji začal škrtit. Lauriana jen počkala, až upadne do mdlob a jejímu otci zlomila vaz. Následně v bezvědomí ležící Helena byla prokleta. Bylo to naaranžované tak, aby si myslela, že to otec zkazil a vzbudilo to v ní ještě větší smutek, což se podařilo. Při porodu za pár týdnů se Lauriana zjevila znova a dvojčata si odnesla, které pojmenovala Zozzath (dívka) a Volgren (chlapec). Helena byla poté propuštěna a od té doby bloudí po území dnešní Richterově říše. Spoustu lidí bylo svědky, kdy byla osoba bez rukou na horizontu spatřena, jak navěky bloudí a hledá své děti. Helena Duslach se tak stala součástí mnoha historek, které měly za úkol vystrašit zlobivé děti.

Ivar průběhem těchto let položil základy prvního státu Duilleagan, kterému začal vládnout jeho rod Duslachů. Celkem zplodil pět dětí, dvojčata Zozzath, Volgrena, které získala Lauriana, syny Giorsala (*489 před Zábleskem), Amadala (*486 před Zábleskem) a dceru Perpetu. Dceru Perpetu (*490 před Zábleskem) při dosažení 18. narozenin slíbil Ivar jako ženu ďáblu Arkalozi. Sám zemřel v roce 475 před Zábleskem, kdy jej usmrtil 18 ranami dýkou jeho 14 let starý syn Giorsal, který převzal vládu po něm.

2

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *