Gilionská říše (Gilion) - server Tillhend.cz

Gilionská říše patří k poměrně mladým státům na světě Tillhendu. Její vznik se obvykle pojí s počátkem mezinárodně uznávaného letopočtu, protože Záblesk na obloze, který doprovázel příchod gilionských na svět Tillhend, je k tomu inspiroval. Hlavním městem Gilionské říše je Beligen nacházející se na břehu řeky Gilion, Gerisejského jezera a Uzavřeného moře. Vládcem říše je aktuálně Gorky XX. z druhé větve rodu Gorků, který převzal trůn po svém zesnulém otci poměrně nedávno.

Struktura

Gilionská říše je absolutní monarchií v čele s panovníkem. Panovník si sestavuje svou Radu Mousieurů (lordů), kteří mu pomáhají spravovat říši. Má také pravomoc libovolně členy své rady nahrazovat, pokud dostatečně neplní své povinnosti. Moc krále se opírá o Sněmovnu lordů, která slouží jako kontrolní orgán v legislativních procesech. Nezřídka se však stává, že se panovník snaží tuto instituci obejít.

Knížete nebo dokonce krále má kdokoli z urozených možnost vyzvat na souboj. Musí za sebou mít nicméně dostatečnou podporu následovníků, kteří zastávají podobný názor. V historii jsou datovány pouze tři souboje, kdy někdo takto knížete nebo král vyzval. Konkrétně:

roku 215 souboj mezi Gorkym XII. a mousieurem Aradalem Talerem z Trinstenu
v roce 239 souboj mezi Nestorem Valtem, Svobodným rytířem a knížetem Terrelem Lentarem z Calenu
a následně roku 351 souboj mezi Gorkym XIX. a rytířem Sebbem Aestiene

Rozdělení říše

Říše se dělí na šest autonomních území označovaných většinou jako knížectví, která mají svou vlastní vládu v čele s knížetem. Tato knížectví a jejich hlavní sídla jsou –Beligen (město Beligen), Calen (hrad Calen), Trinsten (město Trinsten), Egleath (Egleathský hrad), Kelzak (město Ke-Lzak-Tum) a Natan (město Natan). Knížecí vláda spravuje pouze místní záležitosti. V čele knížectví stojí nejsilnější rod dané oblasti a jen hlava rodu se může titulovat jako kníže. To je však novodobý prvek Gilionské etikety, která platí od června roku 298. Před tímto datem mohl každý titulovat vyššího šlechtice jako mousieur.

Královské jméno

Král obvykle při korunovaci ztrácí své rodné jméno a přijímá královské jméno Gorky, které je z tradice od prvopočátků Gilionské říše považováno za posvátné a může jej nosit jen hlava státu. Použít posvátné jméno je po celé Gilionské říši přísně zakázáno. V historii již došlo k případům, kdy byla objevena osoba nosící jméno Gorky. Závěry Převorských komisí obvykle ukládaly jedinci dlouhé tresty vězení a donutily jej změnit jméno. Jeho rodiče byli obvykle upáleni na chrámovém náměstí v Beligenu.

Náboženství

Oficiálním náboženstvím Gilionské říše je Awyrská víra, která uctívá všemocného stvořitele světa Awyra – pána nebes. Hlavou Awyrské víry je král, který je v tomto postavení titulován jako Nejvyšší převor.

Historie

Příchod na Tillhend

Objevili se na bohatých planinách plných zvěře a plodin a na severozápad od nich – jak později identifikovali – vycházel z oblohy sloup světla, který vytvářel neskutečně pronikavý záblesk. Po chvíli zmizel. Místo, kde se nacházeli vypadalo přívětivě a úrodně. Nedaleko tekla malá říčka okolo vysokého kopce. Nikdo z nich nevěděl, co se vlastně stalo, nicméně tušili, že to není svět, kde ještě před chvílí byli. Většina z nich ihned padala na kolena, obracela se s modlitbou k obloze a děkovala Awyrovi. Ti bystřejší se pak raději vydali na průzkum okolní krajiny, hledali potravu nebo začali budovat tábor.

Přirozeně se usadili na místních pláních a začali budovat vesnici. Stále doufali, že jakmile se jim podaří vybudovat nějaké ucházející sídlo a stabilní zdroj potravy, vydají se někteří hledat Gilion, ačkoli netušili, kam je záblesk vlastně přenesl. Vesnici, kterou během několika málo měsíců zbudovali, pojmenovali Beligen a říčku společně s jejich společenstvím Gilion na památku jejich domoviny. Předpokládali, že jakmile se jim podaří Gilion najít, připojí se k němu v podobě kolonie.

Gilionský rozkvět

Jejich sídlo prosperovalo a společnost rostla. Za svého vůdce si gilionští zvolili statkáře Gorkyho – muže, který se již od začátku postavil do role vůdce a organizoval výstavbu vesnice. Gorky si později zbudoval na kopci u řeky Gilion malé hradiště jako sídlo, ze kterého jim bude vládnout. Jeho následníci toto hradiště přemění na Beligenský zámek, jak je znán dnes. Bylo patrné, že civilizace z níž gilionští pocházeli, byla vyspělá.

Poměrně rychle totiž dokázali ovládnout základní techniky zemědělství, těžby, zpracování kovů a chovu zvířat. Zvláště pak za přispění některých šlechticů a statkářů, jejichž znalosti byly přece jen na vyšší úrovni, než znalosti ostatních. Právě oni se pak společně s Gorkym stali hlavními vůdci národa a utvořili takzvanou radu šesti. V čele stál Gorky zvaný lidmi Gork (budovatel) a jeho pěti poradci byli Aladar Lentar, Theodor Araman, Var Maren Taler, Narden Lerendor a Artur bon Dir. Obyvatelé bohužel zjistili, že nejsou schopni dosáhnout technologií, které v Gilionu běžně používali. Museli si tak zvyknout na to, že se vrátili o několik set let vývoje své civilizace do minulosti.

Právě proto se jejich nástroje a technologie rovnali vývojově civilizacím z pozdního středověku. Chyběla jim zde totiž spousta důležitých kovů a surovin, o kterých věděli, že se v Gilionu používaly. Nenacházeli Aluminium, Uranium ani Petroleum. Jediné, co se na místě jejich říše hojně vyskytovalo, byl jakýsi rudý zářící kámen, pro který však zatím neznali využití. Fyzika zde fungovala jinak, než byli zvyklí. Ačkoli poznávali některé druhy zvěře, jiné jim přišli naprosto neznámé. Podobně to bylo i s rostlinami.

První století a občanská válka

Gilionským se podařilo rychle adaptovat a zvyšovat svou populaci. Během padesáti let se jejich počet téměř ztrojnásobil. Roku 25 po Záblesku Gorky Gork abdikoval a přenechal vzkvétající společenství svému synovi později známému jako Gorky II. Gork Svobodný pán z Beligenu. Gorky I. toužil po návratu do Gilionu – jeho původního domova. Vyzval tedy všechny, kdož s ním chtěli jít město hledat a na začátku roku 26 po Záblesku se vydal na sever s přibližně padesáti statečnými. Jejich výpravu již nikdo nikdy neviděl.

Ačkoli měl Gorky II. Gork dobré podmínky k úspěšnému vládnutí, šlechta to viděla jinak. Jejich společenství drželo pohromadě jen díky Gorkymu I. a jeho odchod vedl ke vzpouře části šlechty pod vedením Noradura Blairea. Blaire vyzval k nepokojům a oblehl se svými přívrženci Beligenské hradiště. Ke konci roku 26 po Záblesku bylo však obléhání zrušeno, jelikož byl Blaire zrazen svými následovníky a vydán vládci.

Gorky II. nechal Noradura Blairea uvěznit a následně popravit stětím. Dva dny po popravě však Gorky II. upadá do kómatu a pět dní nato umírá. Zanechává po sobě těhotnou družku Isalde, která na počátku roku 27 po Záblesku porodí zdravého syna a ujímá se vlády v jeho zastoupení jako regentka. S Gorkym III. začíná pak dlouhá linie expanzivních panovníků, která vyústí objevením Kelzaku a knížectví Linden.

Gilionská expanze

Gilionští se začali rozšiřovat a zabírat okolní území. Během prvního století po Záblesku se jim podařilo získat poměrně rozsáhlá území okolo Beligenu a to zejména na sever a západ. Velké rozpínání gilionských se zarazilo o Štěrkové vrchy na západě. Severní výprava se pak v určitý moment, kdy narazila na Větrné homole, odklonila také na západ a zmapovala území dnešního severního Gilionu. Zastavila se pak na úrodných pláních okolo jezerní oblasti, kde založila město dnes známé jako Trinsten. Po následující desetiletí gilionští osidlovali území, které si na základě těchto výprav přivlastnili. Na východě se jejich expanze zasekla o Hraniční vrchy, které nebyli schopni přejít, z jihu je pak omezovalo rozsáhlé Uzavřené moře.

Spojenectví s knížectvím Linden

Roku 190 po Záblesku se vydala další výprava podél severního úpatí Štěrkových vrchů. V létě onoho roku narazili průzkumníci na velkou kamennou bránu vytesanou do hor. Podařilo se jim dostat se do prvních sálů tohoto sídla a zjistit, že je zcela opuštěné. Postupem času se dostali hlouběji a hlouběji pod hory a našli tak komplex síní a komnat, které tvořili celé město. Postupně jej začali osidlovat a zkoumat pozůstatky civilizace, která zde kdysi žila.

Již o tři roky později v létě 193 po Záblesku se výprava vydala dále na západ a zde se jí podařilo narazit na první známky civilizace. Dorazili do vesnice Pocestí. Obyvatelé byli milí a mírní a poměrně snadno se s nimi gilionští dorozuměli. Ve členech výpravy zaplála naděje, že se blíží k jejich domovině – městu Gilion. Po – ze začátku – složitém rozhovoru se jim podařilo dozvědět se, že Pocestí patří do knížectví Linden. Sedláci je nasměrovali k hlavnímu městu a oni se tím směrem vydali. Netrvalo dlouho a byli zajati vojáky z Lindenské armády a do města odvedeni. Kníže Pažtar II. byl otevřen novým příchozím a vyslechl si jejich poselství. Nová civilizace ho zaujala natolik, že se osobně setkal s knížetem Gorkym XI. Svobodným pánem z Beligenu, tehdejším vládcem Gilionské říše, a po krátkém jednání došli k obchodní dohodě, která dopomohla rozkvětu obou zemí.

Důsledky války

Spojenectví a obchod naneštěstí trval pouhých pár let. Roku 196 po Záblesku vypuká Lindenská občanská válka. Gilionská říše nabízí knížeti vojenskou podporu, Pažtar II. ji nicméně odmítá. V roce 197 po Záblesku je rebelující armáda pod vedením rytíře Argemila dvojnásobné velikosti a kníže Pažtar II. opětovně prosí Gilionskou říši o pomoc. Kníže Gorky XI. mu vyhoví, ačkoli nepovažuje situaci za nijak vážnou a posílá na podporu pět set mužů v čele s mousieurem Deleorem Lentarem – pánem Calenu.

Situace v Lindenu se vyvíjí dobře a 22. Ledna 199 je zavražděn rytíř Argemil. Následně se schyluje k rozhodující bitvě, kde má Lindenská korunní armáda s podporou Gilionského sboru mousieura Deleora Lentara jasnou převahu. Nečekaná past, do které knížecí armáda padne, nicméně zapříčiní její zdrcující porážku. Mousieur Deleor Lentar padne v bitvě a kníže Pažtar II. je chycen a upálen. Tak končí jedna éra spojenectví mezi Gilionskou říší a knížectvím Linden. V knížectví se v dalších letech ustavuje nová vláda a celá země je zmítána chaosem. Opětovné vztahy je možné navázat až po více než pětadvaceti letech. V roce 217 po Záblesku dochází k první obchodní dohodě na dovoz kvalitní lindenské vlny.

Urr-Molské klany

Po fiasku na západě je království otřeseno tak, že se jeho vývoj na dlouhé roky úplně zastaví. Roku 236 po Záblesku, za panování knížete Gorkyho XII. Svobodného pána z Beligenu, narazila výprava vedená mounsieuren Boausierem, na sever od Beligenu, na další civilizaci. Jednalo se o rasu podobnou zlobrům nebo orkům z pohádek pro děti. Tito domorodí tvorové žili v klanovém uskupení. Klany spolu neustále válčily o území, ale zdálo se, že klan, na který výprava narazila, bude přátelský. Výpravě se podařilo po složitém dorozumívání, které trvalo několik měsíců, vyjednat obchodní dohodu a vzájemné ustanovení hranic.

Již roku 240 po Záblesku, když zemřel Gorky XII. a nastoupil jeho syn Gorky XIII., se klany spojily do jakéhosi klanového svazu a nečekaně bez varování vtrhly do Gilionské říše. Během několika dní dorazily až k Beligenu, který vydrancovaly. Vládci říše se naštěstí podařilo uprchnout. Usadil se ve městě Pia na západě říše, které následně na několik let učinil hlavním městem. Pia však hlavním městem zůstává až do svého pádu roku 349 po Záblesku. Od té doby vede Gilionská říše s Urr-Molskými klany nepřetržitou válku. Tento spor je nicméně veden velmi mírnou formou, což změnila v roce 365 Gilionská invazi na Granitová pole.

Abradská výprava

Přibližně ve stejnou dobu se východní výpravě podařilo konečně překročit Hraniční vrchy a za nimi narazila na malé město. Objev to byl však velice významný, protože toto město bylo obchodním centrem okolního světa. Výprava se dozvěděla, že Svobodné město Abrad – jak se nazývalo – je autonomním územím, na nějž jsou uvaleny mezinárodní smlouvy o nedotknutelnosti. Mounsieur Reminiel se chtěl přidat k těmto dohodám a když mu to bylo umožněno, setkal se s vyslanci dalších říší okolního světa. Tak se Gilionští poprvé setkali s Wigonskou říší, Templar Empire, říší Araddum či říší Fortis. S některými začali gilionští obchodovat a navazovat užší vztahy, jiné nechali v neutralitě a nijak s nimi nekomunikovali.

Roku 287 po Záblesku – bezmála padesát let poté, kdy mounsieur Boausier narazil na domorodou civilizaci Urr-Molských, říše prosperovala. Beligen byl již poměrně velkým městem, které se víceméně vzpamatovalo z nájezdu skřetů a ještě se rozrostlo. Převážně díky obchodu se dařilo i zbytku říše.

Po smrti Gorkyho XV. roku 290 po Záblesku nastoupil na trůn jeho syn Gorky XVI. Za své vlády poměrně silně posílil armádu a změnil pohled na fungování říše. V té době navázali gilionští styky s královstvím Egorea nacházejícím se na sever od říše Araddum. Diplomatické styky s touto vyspělou civilizací dopomohly Gilionským začít postupně obnovovat ztracenou technologii, podobně jako tomu pomohly objevy v podzemním městě Kelzak.

Pád Pii

Za vlády Gorkyho XVIII. došlo v hlavním městě k nebývalému rozkvětu kultury. Král si potrpěl na magii, alchymii i astronomii a proto do svého paláce zval nejrůznější špičky v těchto oborech. Byl pyšný a přítomnost tolika vzdělaných a uznávaných lidí jeho pýchu ještě přiživovala a ukazovala jej před veřejností v tom nejlepším světle.

Jedním ze vzdělanců, kteří k této příležitosti na královský dvůr přesídlili, byl Mao Nogelun – mág a alchymista, který pocházel ze zemí za okrajem a králově žádosti, aby přesídlil do Pii, bezodkladně vyhověl.

Jeho pokusy ve sklepeních pod citadelou se však staly osudné celému městu. Povedlo se mu totiž namíchat takovou substanci, která nejenže otrávila jeho, ale unikla z laboratoře a rozšířila se do celého města a zamořila ho.

Beligenská větev rodu Gorků

Po tragických událostem v Pie nastoupil na trůn Gorky XIX. z beligenské větve rodu. Podnikl několik zásadních kroků směrem k obraně Beligenu. Již roku 351 po Záblesku k velké nelibosti obyvatelstva nechal zbořit čtvrť Tarverk – největší, ale zároveň nejchudší čtvrť města – a na jejím místě zbudoval rozsáhlý polní systém po vzoru Iterisu – hlavního města Egorei. Přistavěl i hospodářské budovy. Vše zbudoval pro případ dlouhého obléhání, aby mělo město možnost se samo zásobit.

Po smrti Gorkyho XIX. nastoupil v březnu 365 po Záblesku jeho syn jako Gorky XX. Situace v zemi se ustálila a otec mu předal království v dobrém stavu. Na severu dochází k občasným střetům s Urr-Molskými klany na Granitových polích. Na hranici se zemí Nexum je situace klidná. Ve sporech získali gilionští roku 366 několik významných spojenců. Na jejich stranu se připojila Wigonská říše a říše Fortis.

Mezinárodní vztahy

Gilionská říše vede válku s Urr-Molskými klany. Konflikt na západní hnanici nepovažuje za válečný, protože země Nexum stále neoficiálně patří do Gilionské říše.

Urr-Molské klany napadly Gilionskou říši bez varování. Učenci tento spor připisují primitivnosti a rozpínavosti, kterou mají Skřeti ve vrozené povaze.

Oficiální spojeneckou smlouvu uzavřel Gorky XX. s králem Wigonské říše Wiglegem v roce 366 po Záblesku. Tato smlouva je první doložkou dobrých vztahů mezi oběma královstvími. Její kopii si lze prohlédnout v hlavní knihovně Beligenského zámku. Ve stejném roce se pak Gorky XX. a Wigleg sešli i se zástupci říše Fortis a po krátkém jednání s nimi uzavřeli spojenectví a přizvali je ke spolupráci v Alianci.